Během terapie přichází moment, kdy si mysl dovolí uslyšet hlas, který říká: „bojím se…“
„Čeho?“
Ať už vyložené zboží je čímkoliv, je to jako nakouknout za roh či otevřít dveře a zjistit, co se za nimi doopravdy skrývá.
„Dobrý den…?“ Je to jako pustit ho k sobě domů. Otevřít se mu, odevzdat, tak blízko, aby ho nedržel nikdo jiný.
Protože náš vlastní strach v rukou někoho jiného může být použit (a zneužit) jako naše vlastní zbraň, kterou míříme sami proti sobě. Říká se jí manipulace.
Kdo ukazuje jedním prstem na druhé…ve skutečnosti míří třemi prsty sám na sebe.
Vlastně je to jako naletět sám sobě…vždyť i ty perníčky voní tak dobře.
Každý strach je v důsledku strachem sám o sebe.
Z jakých koutů a stran…domácí úkol může začít 🙂